"Bílé klapky, černé klapky roztančí se jako kapky, zašumí jak v řece vír. Není nad klavír!"

Klavír (z lat. claves = klávesy) je strunný hudební nástroj - známe také pod názvem piano nebo dříve fortepiano (odtud značka klavírů PETROF) či pianoforte. Jeho tón vzniká chvěním strun rozkmitaných úderem plstěných kladívek. Klavír je využíván jako sólový i doprovodný nástroj, či jako součást orchestru. Tento nástroj prošel dlouhým vývojem (klavichord, cembalo) a dnešní podobu (pedály, klavírní mechanika a z ní přímo vyplývající zvuk, rozsah nástroje) získal zhruba v polovině 19.st. Ještě v dobách Mozartových měl klavír jen pět oktáv oproti dnešním sedmi a více.

Klavírní literatura patří k nástrojově nejbohatším – najdeme tu skladby různé obtížnosti od renesance až po hudbu moderní. Největší rozkvět nastal v období romantismu. Bonusem je, že si můžeme doprovodit i vlastní zpěv. V klavíru je ukryt celý orchestr.

Na klavír mohou děti hrát již od předškolního věku, v naší škole děti začínají zpravidla v 1. třídě základní školy.

Pokud vážně pro svoje dítě uvažujete o hře na klavír, dopřejte mu prosím „živý“ nástroj, nikoli elektronický (clavinova). Mezi těmito dvěma nástroji je asi takový rozdíl, jako když vyšlápneme na kopec a místo pohledu do krajiny nás čeká jen plakát s krajinou. Nový nástroj sice patří k finančně nejnáročnějším, ale dají se sehnat za dobrou cenu nástroje starší, které po případné opravě a naladění můžeme směle zařadit mezi nástroje kvalitní. 

Ačkoli klavír patří spíše mezi nástroje sólové, bohatě se uplatní též jako nástroj doprovodný, v hudbě komorní a na naší škole i v souborové hře. Oblíbenou disciplínou je hra 4ruční, případně 6ruční:-)

Verši Václava Fischera jsme začali a povídáním Ilji Hurníka skončíme... (z knihy V. Fichera a I. Hurníka Od housliček po buben)

Někdo řekne: "Hrát na klavír nebude žádné velké umění. Na houslích se musí každý tón hledat a dolaďovat, ale klavír ho má hotový, stačí stisknout správnou klapku." Jenže kdo stiská klapky jako na šicím stroji, tomu klavír pod rukama neožije. Tón jakoby mu zůstával trčet kousek od struny, je nakřáplý, drsný jak struhadlo. Zato správnému klavíristovi letí tóny jak vystřelené šípy, mocně, a přesto lehce. Jindy jsou sametově hebké, a ač slabounké, zaplní celý sál. To podle toho, zdali prst spadne na klávesu shora, nebo ji jen pohladí, nebo se do ní zaboří, nebo se odrazí jak od pérového můstku. Ba ne, i na klavíru se musí tón tvořit. 

 

Hra na klavír

Předmět vyučuje