Josef Ulrich

Narodil jsem se jeden květnový den roku 1977 v Chomutově. Můj tatínek byl a stále je muzikant, který hrál na klarinet a saxofon, nyní bicí. Nikdy jsem k této hudební kratochvíli netíhnul. Mnohem více mě zajímala moderní magie, neboť tatínek mojí maminky byl mezinárodně uznávaný umělec a mě to bavilo také. Hlavně karetní triky.
K hraní na kytaru jsem se dostal až v patnácti letech, kdy už jsem byl studentem střední průmyslové školy stavební. Dětství o letních prázdninách jsem trávil v křivoklátských lesích a trampové, kteří večer u ohně hladili struny kytary, mě naprosto okouzlili. Zatoužil jsem také rozeznít ono sladké dřevo.
Začal jsem tedy docházet na soukromé hodiny do Chomutova k dnes již kamarádovi Antonínu Vávrovi, na kterého velmi rád vzpomínám a dodnes čerpám z jeho metodiky.
Po skončení studia na prumce jsem nastoupil jako učitel hry na kytaru do Kadaně, přestože jsem hrál teprve tři roky, a strávil zde skvělých 15 let. Během té doby jsem stačil vykonat civilní vojenskou službu, studovat jeden semestr na ČVUT, abych zjistil, že mě to táhne k muzice, a vystudoval hudební konzervatoř v Teplicích. Stačil se oženit s mojí nádhernou ženou a vychovávat tři syny.
Po 15 letech v Kadani mě moje pýcha a nezkrocené ego vyprovodili do naprosto neznámého kraje na Pardubicku, kde jsem vyučoval hru na kytaru ve Slatiňanech, Nasavrkách a Proseči, a musel začít budovat vše od začátku.
Po pětiletém působení na východě mě těžká životní situace donutila přehodnotit pohled na svět a lidi, a vrátil jsem se s rodinou do severních Čech, do Klášterce nad Ohří, kde žiji a pracuji v místní ZUŠ.
Krom toho jsem velmi rád, že mohu vyučovat i v Žatci, který jsem často navštěvoval jako teenager při chmelových brigádách nebo v rockovém klubu Banán.
Díky hře na kytaru jsem mohl poznat mnoho lidí, rodičů a žáků, získal spoustu kamarádů a přátel, podíval se na zajímavá místa a dělám práci, která mě naplňuje a stále baví.